Mrtví lidé...

10. března 2007 v 18:44 |  Referáty
Saddám Husajn
Devětašedesátiletý Husajn zemřel kolem čtvrté hodiny ráno středoevropského času 30.prosince. Smrt potvrdil náměstek iráckého ministra zahraničí Labed Abawi. V sobotu dopoledne už byly zveřejněny snímky z popravy.
"Jeho tělo leží přede mnou, je konec," řekl jeden z pracovníků úřadu premiéra
Podle bezpečnostního poradce irácké vlády Muvafaka Rubájího "vystoupal Saddám k šibenici s klidem, byl rozhodný a odvážný. Nepokoušel se klást odpor, nic nepožadoval. Držel v ruce Korán.
Husajn prý odmítl kápi, když se mu ji jeden z popravčích pokoušel navléct. Podle Rubajího zemřel jako zlomený muž. "V jeho tváři byl strach," doplnil.
V roce 2004 byl obviněn z genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. První soud začal v říjnu 2005. Trest smrti dostal už v prvním rozsudku, tedy za příkaz k vyvraždění 148 šíitů v roce 1982 ve vesnici Dudžail, kde se na něj předtím pokusili spáchat atentát
Smrt byla velmi rychlá
Exekuce trvala 25 minut, jakmile se pod ním otevřelo propadlo, okamžitě zemřel.
Bývalý irácký premiér Saddám Husajn byl v noci na neděli pohřben nedaleko rodného města Tikrítu. Stalo se tak necelých 24 hodin po popravě. Pohřbu se účastnilo jen několik málo lidí.
Na pohřbu byly desítky lidí.
Hrál si na popravu Saddáma Husajna a oběsil se
Devítiletý pákistánský chlapec zahynul v úterý při hře na popravu bývalého iráckého prezidenta. O tragédii informovala pákistánská policie. Hoch se nešťastně oběsil na provaze, který se svou desetiletou sestrou a ostatními dětmi zavěsil na stropní větrák.
Tragédie se odehrála v centrální oblasti Pákistánu. Matce a tetě, které okamžitě přispěchaly na místo neštěstí z vedlejší místnosti, se již chlapce zachránit nepodařilo.
Děti se ke hře inspirovaly televizními záběry Husajnovy sobotní popravy, na nichž je vidět, jak kati dávají odsouzenému oprátku kolem krku.
Husajn prý bude popraven během několika hodin
Bývalý irácký diktátor Saddám Husajn
foto: ČTK/AP
Bývalý irácký diktátor Saddám Husajn bude ještě v pátek, nejpozději v sobotu oběšen. S odvoláním na iráckého soudce Muníra Haddáda to uvedla agentura AP. Husajn byl v pátek předán z amerického vězení do rukou Iráčanů, kteří exekuci vykonají.
29.12. 2006 18:20 - 19:11 Aktualizováno
BAGDÁD - Podle vyjádření nejmenovaného představitele irácké vlády se už dříve Američané s Iráčany dohodli, že předání Husajna z rukou USA iráckým úřadům proběhne chvíli před popravou.
Televize CNN uvedla, že irácká strana nechce s popravou otálet a Husajn bude oběšen během několika následujících hodin. zemře tedy v pátek v noci nebo v sobotu ráno. Irácký premiér Núrí Málikí svolal mimořádné zasedání vlády.
Iráčané tají, kde přesně se bude poprava konat. Bývalý politik se před smrtí setká se svými právníky, kteří se do poslední chvíle snaží trest odvrátit.
Po celý pátek se spekulovalo, kdy bude poprava vykonána. Uvažovalo se o nadcházejícím víkendu stejně jako o konci ledna. Na případný odklad mělo vliv například to, že v Iráku nyní začíná Svátek obětí, během něhož jsou popravy zakázány. Svátek potrvá od soboty do 7. ledna.
Po vykonání popravy si rodina může vyzvednout jeho tělo a pohřbít ho. Pokud tak neučiní, pohřbí Husajna stát, ovšem bez veřejného obřadu. Vláda se tak snaží minimalizovat nepokoje, které by mohly být s popravou spojeny.
Smrt za masakr šíitů
Husajn byl k trestu smrti odsouzen 5. listopadu, odvolací soud rozsudek potvrdil 26. prosince. Od toho dne začala běžet třicetidenní lhůta, v níž musí Husajn zemřít.
Bývalý diktátor byl odsouzen za zločiny proti lidskosti kvůli masakru šíitů v městečku Dudžail z roku 1982, kde se Husajn za války Iráku s Íránem stal terčem neúspěšného atentátu.
Proti trestu smrti protestovala například organizace Amnesty International. Nelíbí se ani některým odpůrcům Husajnova režimu, kteří chtěli, aby byl souzen za všechny zločiny, které podle obvinění vykonal.
Zemřel praotec soulu James Brown


Praotec soulu, americký zpěvák James Brown v pondělí ráno zemřel v nemocnici v Atlantě. Úmrtí třiasedmdesátiletého zpěváka potvrdil jeho agent Frank Copsidas ze společnosti Intrigue Music.
ATLANTA - Podle Copsidace byl Brown v neděli hospitalizován se zápalem plic v nemocnici Emory Crawford Long Hospital. V 1:45 místního času (7:45 SEČ) zemřel. Příčina smrti je zatím neznámá.
Brown patřil k nejvýznamějším populárním zpěvákům druhé poloviny 20. století. Jeho pojetí výrazným způsobem ovlivnilo celou populární hudbu, zejména soul, u jehož kolébky stál, ale také funk, hip hop a rap nebo disco. Neměl vliv jen na frázování, ale stál také u základu používání groovů, na nichž stojí právě funk a hip hop.
James Brown ve svém zpěvu vždy zdůrazňoval sexuální náboj, v šedesátých letech ale také bojoval za rovnoprávnost amerických černochů, což potvrzuje název skladby Say It Loud, I´m Black and I´m Proud. Mezi jeho hity dále patří Sex Machine a I Got You.
Brown získal tři hudební ceny Grammy, tu za celoživotní přínos hudbě dostal v roce 1992. Již předtím ale dostal Grammy v roce 1965 za nejlepší nahrávku r´n´b písně Papa´s Got a Brand New Bag a v roce 1967 za nejlepší podání r´n´b písně Living In America. V roce 1986 byl jako jeden z prvních umělců uveden do rock´n´rollové síně slávy.

Petr Iljič Čajkovskij

"Ctitel ruské národní písně" (7.5.1840-6.11.1893)

Ruský skladatel Petr Iljič Čajkovskij přichází na svět 7. května 1840 ve Votkinsku v rodině báňského inženýra Ilji Petroviče Čajkovského a jeho ženy Alexandry Alexejevny - dětství prožívá v početné rodině (má dvě sestry), v hmotném blahobytu a ve spořádaném rodinném prostředí, velký vliv na něj má krásná a nedotčená příroda v okolí odlehlého městečka stejně jako svérázný životní styl jeho obyvatel a jejich písně. Sám se o svém dětství a o jeho vlivu na jeho hudbu později vyjádří takto: "Ruský element v mé hudbě, to jest melodické a harmonické prvky, příbuznost s národními písněmi, má svůj původ v tom, že jsem vyrostl v samotě, od dětství - toho nejrannějšího - jsem do sebe vstřebával nevýslovnou krásu charakteristických rysů ruské národní hudby..."
Čajkovského v dětství vychovává francouzská guvernantka - již od pěti let se učí hře na klavír, ovládá francouzštinu a němčinu.
V Čajkovského osmi letech je jeho otec přeložen do městečka Alapajevska, ale tam se malý Petr již dlouho nezdrží - v letech 1852-59 studuje právnické střední škole v Petrohradu.
V této době Čajkovskému náhle umírá matka a jemu končí bezstarostná léta dětství a mládí...
Po absolutoriu na právnické škole nastupuje Čajkovskij jako úředník na ministerstvu spravedlnosti. Zaměstnání ale Čajkovského neuspokojuje, úřednická kariéra není smyslem jeho života. Brzy proto přichází zásadní rozhodnutí - Čajkovskij z ministerstva odchází a vstupuje na petrohradskou konzervatoř, první ruskou konzervatoř, ústav vedený v té době Antonem Grigorjevičem Rubinštejnem, skladatelem a vedle Liszta jedním patrně největším klavíristou druhé poloviny 19. století.
V roce 1865 se Čajkovskij stává jedním z prvním absolventů konzervatoře - v této době má za sebou i první veřejná vystoupení svých prvých děl: předehry "Bouře" na Ostrovského námět, dílka "Charakteristické tance" a kantáty "Na radost"" na text Friedricha Schillera.
Rokem 1865 zároveň končí i Čajkovského petrohradská éra. Počátkem roku následujícího odchází Čajkovskij do Moskvy přednášet teorii na hudební škole při Ruské hudební společnosti. Když je v témže roce otevřena v Moskvě druhá ruská konzervatoř, stává se Petr Iljič jejím profesorem harmonie. V ústavu, jehož ředitelem je bratr Rubinštejnův Nikolaj, vynikající pedagog, klavírista a dirigent, pak Čajkovskij působí celých dvanáct let.
Léta strávená v Moskvě jsou léty počátku Čajkovského tvůrčího rozmachu. Petr Iljič píše svoji "Symfonii g-moll", symfonickou báseň "Romeo a Julie", v letech 1867-68 vytvoří své první perní dílo, operu "Vojvoda" - ta se ale do dnešních časů, stejně jako opera "Undina", Čajkovského druhá opera, nedochová, autor se rozhodne, nespokojen s jejich podobou, obě dvě zničit.
V letech 1874 a 1876 mají v Mariinském divadle v Petrohradu premiéru další opery - "Opričnik" a "Kovář Vakula" a počátkem roku 1877 je pak na scéně Velké divadla v Moskvě premiéra Čajkovského baletu o čtyřech dějstvích "Labutí jezero".
Čajkovského moskevské období končí v roce 1877, kdy opouští dráhu pedagoga. V té samé době pak začíná i dlouholeté skladatelovo přátelství s vdovou po železničním podnikateli Naděždou Filaretovnou von Meckovou, přátelství udržované pouze písemným stykem, Čajkovskij svoji mecenášku nikdy nespatří - von Mecková, okouzlená Čajkovského hudbou, dlouhá léta finančně skladatele podporuje a poskytuje mu k dispozici svá venkovská sídla, vymíní si však, že mezi ní a jím nikdy nedojde k osobnímu setkání. Z tohoto vztahu se dodnes zachovaly tři obsáhlé svazky korespondence, které nám svým prostřednictvím dávají nahlédnout do Čajkovského citového života a jeho tvůrčího vývoje. .
Kromě poněkud záhadné ctitelky, která nestojí o osobní setkání, pak vstoupí do Čajkovského života ještě dvě ženy. V roce 1868 to je pěvkyně Marguerita Artotová, která v Moskvě vystupuje s italských operním souborem - koncem roku dojde k zásnubám a svatbu si Čajkovskij s Artotovou naplánují na léto roku příštího. Když ale Artotová příštího roku na podzim přijede do Moskvy se souborem znovu, je už provdána - za barytonistu Padilla y Romose.
O deset let později (Čajkovskij právě pracuje na opeře "Evžen Oněgin") se Čajkovskij žení se svojí bývalou žákyní, osmadvacetiletou pianistkou A. I. Miljukovové, když s ní předtím několik měsíců udržuje důvěrný písemný styk. Manželství je ale omylem, za několik měsíců dochází k jeho rozpadu - ukáže se, že manžele nespojuje vůbec nic, ani duševní ani fyzické pouto.
Tato epizoda vrhne Čajkovského do stavu hluboké duševní krize - zmocňuje se to těžká deprese, ústící do nervového onemocnění. V září proto opouští domov a odjíždí hledat klid do zahraničí - nějaký čas je u ženevského jezera, pak v Benátkách, zdrží se i ve Vídni, nakonec pak zakotví v San Remu. Tady pak v zimních měsících roku 1878 dokončuje svoji "IV. symfonii" a operu "Evžen Oněgin", své patrně nejslavnější dílo, jehož pražskou premiéru v 1888 pak sám řídí (ostatně, Čajkovskij rád a často řídí provedení svých děl).
Čajkovskij se dožívá mnoha čestných ocenění, mimo jiné doktorátu univerzity v Cambridge, čestného členství v pařížské Akademii umění atd.
Výčet Čajkovského skladeb by byl obrovský, tedy jen ta nejdůležitější a nejznámější - Čajkovskij je autorem šesti symfonií (neznámější 6. h moll "Patetická", z autorova posledního tvůrčího období), několika předeher ("Bouře", "1812", "Romeo a Julie", "Hamlet"), tří klavírních koncertů (nejslavnější "Koncert č. 1, b-moll"), nádherného houslového koncertu D-dur, mnoha svit, oper ("Evžen Oněgin" - on sám ale říká, že se nejedná o operu, nýbrž o "lyrické scény", "Piková dáma", "Čarodějka"...), baletů ("Labutí jezero", "Šípková Růženka", "Louskáček") a mnoha skladeb komorních a vokálních.
V listopadu roku 1894 se Petr Iljič Čajkovskij v Petrohradě nakazí infekčním onemocněním, nejspíše cholerou, a 6. listopadu pak umírá - devatenácté století v něm ztrácí jednoho z největších skladatelů-lyriků...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama